SROP – Centrum pracovního uplatnění v Jbc n. N.

4srop_buyselllarge_buyselllarge

V únoru 2008 jsme ukončili realizaci projektu Centrum pracovního uplatnění v Jablonci nad Nisou.

Centrum bylo spolufinancováno Evropskou unií, konkrétně ze Společného Regionálního Operačního Programu (SROP).

Název projektu:  Centrum pracovního uplatnění

Místo realizace:  Jablonec nad Nisou, spolkový dům v kavárně Floriánka

Aktuální stav projektu:

Projekt byl ukončen k 29.2.2008
Projekt byl rozdělen celkem na 4 etapy.

Popis realizace
 1. etapa březen 2006 – srpen 2006
Akce byla zahájena v březnu 2006 přijetím vedoucí zaměstnávání, účetní a administrátorky projektu. Byly připraveny materiály pro výběrové řízení na terapeuty, které proběhlo v dubnu. Vybrali jsme 4 uchazeče, kteří prokázali nejširší znalosti o sociální sféře a byli ochotni se dále vzdělávat. Nezískali jsme ale kvalifikované zaměstnance se zkušenostmi s duševně nemocnými, což se odrazilo v tom, že 2 ze 4 zaměstnanců (1muž, 1žena) nezvládli kontakt s klienty a odešli ve zkušební době. Odchozí jsme ihned nahradili, bohužel se ale nepodařilo muže nahradit opět mužem. Nový tým zpracoval pod vedením vedoucí rehabilitace z Fokusu vlastní postupy pro práci s klienty. Základní proškolení získali noví pracovníci ve Fokusu, na podzim 2006 absolvovali rekvalifikační kurz pro resocializační pracovníky. Komplikace vznikla také s pronájmem prostor, pronajímatel nestihl předat prostory ve slíbeném termínu (konec května 2006) a stěhování se posunulo na půli června. První klienti byli přijati 14. června. Fungovat začaly pouze programy zaměstnávání a tréninku, rehabilitační program zahájíme až poté, co noví zaměstnanci absolvují rekvalifikační kurz

2. etapa září 2006 – únor 2007
Je vytvořen stabilní výrobní program dílny a ustálený provoz kavárny, kapacita obou pracovišť je plně vytížena. Pracovníci Centra absolvovali vzdělávání a zahájili rehabilitační program. Na rehabilitaci začali docházet 3 klienti, kteří pracují podle individuálního rehabilitačního plánu pod vedením asistenta. Metodiky pro jednotlivé programy jsou dokončené a začaly se testovat přímo při práci s klienty. Vznikl informační letáček, který distribuujeme zejména k ambulantním psychiatrům a na PO nemocnice Liberec.

3. etapa březen 2007 – srpen 2007
Začali jsme pracovat na revizi metodik, zatím se ukazuje poměrně malý zájem o tréninková místa. Došli jsme k tomu, že nebudeme trvat na počtu tréninkových, rehabilitačních a stálých míst na jednotlivých pracovištích tak jak jsme je původně nadefinovali, ale místa přizpůsobujeme zájmu klientů – jestliže je volné tréninkové místo na recepci, ale přijde uchazeč který má zájem např. o rehabilitaci nebo stálé místo na tomto pracovišti, umožníme mu místo využít (samozřejmě pokud je také volný terapeut, který mu bude dělat klíčového pracovníka). Úspěšně funguje propojení programů tréninku a zaměstnávání, nyní se snažíme propojit systém rehabilitace v Jablonci s rehabilitací v Liberci. Protože Centrum je otevřeno už rok, dají se vyhodnocovat první výsledky programů. Podle prvních výsledků bychom měli bez problémů naplnit všechny zvolené monitorovací ukazatele.

4.etapa září 2007 – únor 2008
V závěrečné etapě proběhlo zhodnocení projektu, vyhodnocení všech monitorovacích ukazatelů a plánování další činnosti Centra pracovního uplatnění. Podařilo se naplnit všechny monitorovací ukazatele:

sroptab1_mainstory1

Do budoucna plánujeme v Centru pracovního uplatnění rozdělit rehabilitaci a zaměstnávání a to tak, že dílna bude pouze rehabilitačním pracovištěm a Kavárna bude dále zaměstnávat. Pracovní místa v kavárně bychom chtěli rozšířit a posílit provoz kavárny s větším důrazem i na kuchyň a nabídku jídel.

POPIS PROJEKTU

Všeobecný cíl projektu vychází z programu SROP a je popsán takto: reintegrovat znevýhodněné, či znevýhodněním ohrožené skupiny – konkrétně duševně nemocné se změněnou pracovní schopností – do komunity a pomoci zvýšit jejich uplatnitelnost na trhu práce.

Konkrétním záměrem projektu je vytvoření nových chráněných míst pro lidi trpící duševní poruchou, konkrétně 7 stálých, 3 tréninková a 6 rehabilitačních míst.

Recepce a kavárna  slouží především jako tréninková pracoviště pro lidi, kteří zažili první ataky duševní nemoci, a jsou ještě silně motivováni zkusit zrehabilitovat své pracovní schopnosti a dovednosti. Klienti si zde mohou ověřit své možnosti a limity v pracovním zatížení, naučit se zvládat i obtížné a stresové situace, posílit svoji odolnost a fyzickou zátěž.

Dle dohody o pracovní rehabilitaci budou na recepci i do kavárny docházejí ještě 2-3 klienti, kteří se zde připravují na budoucí zaměstnání. Pracovní rehabilitace je určena především lidem, kteří potřebují větší podporu při získávání pracovních návyků a nejsou schopni být ihned zaměstnáni na pracovní smlouvu.

Všichni zaměstnanci (OZP/OTZP) jsou podřízeni pracovnímu terapeutovi, který je vede při práci, spolupracuje na realizaci jejich individuálních plánů, řeší s nimi pracovní záležitosti, učí je novým dovednostem apod. Za celkový provoz kavárny zodpovídá provozní pracovník. Provozní pracovník a pracovní terapeut jsou podřízeni vedoucí zaměstnávání.

Chráněná rukodělná dílna  je určena především pro lidi trpící duševní poruchou dlouhodobě, obraz jejichž nemoci je chronický. Provoz dílny by měli zajišťovat 2 pracovní terapeuti, z nichž jeden má na starosti pracovní program dílny, odbyt výrobků, propagaci a účetní záležitosti, druhý práci přímo s klienty – vede by je při práci, řeší s nimi pracovní záležitosti, učí je novým dovednostem apod. Oba pracovní terapeuti jsou podřízeni vedoucí zaměstnávání.

Cílová skupina:  Duševně nemocní, zejména s psychotickými symptomy.

Tato skupina uživatelů je charakteristická tím, že velmi často má problémy se základním sociálním fungováním. Konkrétně to bývá ztráta komunikativních dovedností, omezení aktivity, úzkost, obavy až paranoia, depresivní stavy, postupná ztráta intelektu, narušení kognitivních funkcí.

Dalším velkým problémem, se kterým se naši klienti potýkají, bývá nedokončené vzdělání a nízká kvalifikace. Protože většinu našich klientů zastihne choroba ve věku mladé dospělosti, nestihnou dokončit školu nebo získat praxi v oboru, který vystudovali. Duševní porucha je totiž obrovským zásahem do života člověka, který se musí se naučit žít s vysokými dávkami léků, musí poznat svou chorobu, naučit se ovládat bludy a halucinace, které s sebou nese, musí se vyrovnávat se změnami, které choroba zanechává na jeho osobnosti. Těžké také bývá vyrovnat se s výrazným snížením výkonnosti – často už nikdy nebudou moci dělat to co dosud.

Z těchto problémů vyplývají následující potřeby.:

- Posílení sebevědomí, pomoc se sebeuplatněním. Většina klientů si samozřejmě uvědomuje ubývání svých schopností spojené s nemocí a tím sníženou schopnost výkonu. Obávají se pak zkusit jakoukoliv činnost ze strachu ze selhání. Tyto potíže pak mají největší dopad právě na uplatnitelnost duševně nemocného člověka na trhu práce, protože není schopen pracovat v běžných podmínkách bez zvýšené podpory. Pokud nemá možnost si na pracovní zátěž zvykat postupně a vstup na trh práce rozdělit do malých krůčků, často svůj handicap nepřekoná a raději zůstává v bezpečné izolaci domova.

- Pomoc s navazováním a také udržením vztahů. V důsledku ztráty komunikativních dovedností, strachu z neznámého a někdy i paranoidních bludů, mají často naši klienti problémy pohybovat se mezi lidmi (seznámit se, přijít na nové místo, zeptat se na cestu, bránit se,…).

- Pomoc s prosazováním svých práv. Deficit v komunikačních schopnostech a kognitivních dovednostech se projevuje i tím, že duševně nemocný člověk neumí požádat o pomoc, neumí se bránit, neumí se zastat svých blízkých a bojovat o to, co je pro něj důležité. Toto vše ale jsou dovednosti, které lze postupným tréninkem naučit. Proto je pro duševně nemocné nesmírně důležité co nejvíc se pohybovat ve společnosti, komunikovat s lidmi a trénovat zátěžové situace.

Z výše uvedených důvodů je pro lidi trpící duševní poruchou velmi obtížné obstát na trhu práce a ve společnosti vůbec. Naši uživatelé také těžko snášejí tlak a stres a mají strach z odpovědnosti, proto často na pracovišti selhávají. Tato selhání se pak negativně odráží na jejich celkovém sebepojetí, často rezignují a raději se uchýlí do psychiatrických léčeben. Léčebna se tak stává bezpečným místem, kde se nemusejí zabývat starostmi o svou existenci (nájemné, strava, ošacení), protože poskytuje péči svým pacientům zdarma. Postupně tak duševně nemocný člověk ztrácí další sociální schopnosti a motivaci žít v nechráněném prostředí. Tím se dostává do bludného kruhu, který ho postupně přivádí až ke chronicitě a hlavně k naprosté ztrátě motivace.

Aby neupadl do naprosté letargie, potřebuje duševně nemocný člověk neustálé motivování k činnosti. Pak je schopen na sobě pracovat, překonávat potíže které mu nemoc způsobuje a samostatně se zapojit do života společnosti.